Plechový VIP balkón, kluk bez rodičů, který se rozplakal a řádění na skokanském můstku 

Trvalo to jenom 3 měsíce a dostal jsem příležitost vrátit se do Almaty v Kazachstánu na tréninkovou stáž pod hlavičkou CIEP – Mezinárodního výukového centra pétanque. A během dvou týdnů jsem toho možná zažil víc než někdo jiný za celý rok. Pomohla mi k tomu otevřená mysl a srdce a univerzální jazyk – pétanque. 

Pétanque je tvrdá práce

Na druhou tréninkovou stáž v Almatě přijelo cca 30 hráčů z celého Kazachstánu. Cílem bylo vytipovat ty nejlepší pro chystaná mistrovství světa v Beninu a v Bangkoku a pracovat především s nimi. To znamenalo vybrat každý den zhruba 20 z nich a ti ostatní disciplinovaně plnili jiné úkoly – pracovali na stavbě budovy, kde bude nové zázemí pro sportovce, zalévali stromy a rostliny na obrovské zahradě areálu nebo připravovali jídlo pro ostatní.  

Bylo-li potřeba, museli jít pomoci vyložit materiál dokonce mezi dvěma koly turnaje. Umím si představit, kam by mě s takovým požadavkem poslali hráči kdekoliv v Evropě. Pravdou však je, že si Kazaši díky tomu úplně jinak váží možnosti trénovat a zlepšovat se v pétanque. 

Plechový balkón s pohádkovým výhledem

Na rozdíl od května jsme nebyli ubytováni v hotelu, ale přímo v areálu Federace curlingu a pétanque. Plechová budova zvenku nevypadá nijak útulně, ale ve druhém patře se nachází nádherný apartmán, ve kterém je dokonce i sauna. Hlavní ale je balkón s výhledem do zeleně a na hory, které obklopují Almaty.

I když bylo v klimatizovaném apartmánu příjemněji než na vyhřátém balkónu, nenechal jsem si ujít jedinou příležitost, abych se neposadil venku a neobdivoval nádherný výhled, který byl každou chvíli jiný. Obzvlášť jsem si to vychutnal, když nám přinesli skvělou snídani nebo oběd. Připadl jsem si pak jako v nějaké luxusní restauraci v Alpách. 

Marlen, kluk, který se rozbrečel

Marlen je na první pohled obyčejný sympatický kluk jako každý druhý. Ale jeho osud je o dost dramatičtější. Marlen přišel tragicky o rodiče a odmala ho tak vychovávala teta. Sám o ní říká, že je to zlatá žena, která ho zachránila. Teď je mu 20 let, rok hraje curling a před pár měsíci začal s pétanque. „Sport pro mě znamená cestu z temnot a šanci být sám na sebe hrdý.“

Během stáže se popral s jiným účastníkem a hrozilo mu vyloučení. Marlen stál před ostatními účastníky včetně trenérů a poslouchal tvrdá slova prezidenta federace Viktora. V jeden okamžik toho na něj bylo tolik, že se dal do nekontrolovatelného pláče. Styděl se a chtěl odejít za dveře. Ale Viktor mu řekl: „Tady zůstaneš! Když potřebuješ brečet, budeš brečet přede všemi. Tady jsme jedna rodina a podržíme Tě!“.

Marlen měl celé triko mokré od toho, jak si utíral slzy, ale zvládnul to. Dostal ještě jednu šanci a jsem si jistý, že tenhle moment si bude pamatovat celý život. A já mu držím palce, protože je to šikovný kluk, pro kterého budou náročné situace na turnajích jenom odvarem toho, co mu přináší život.  

To je Tvůj řidič, překladatel a bodyguard

Po týdenní stáži jsem měl možnost trochu poznat Kazachstán. Federace mi nabídla cestu do Astany a na sever Kazachstánu.

Prezident Viktor je skvělým příkladem vyhlášené kazašské pohostinnosti a při péči o hosty neponechává nic náhodě.

Na starost mě dostal Sergej, který 15 let trénoval mladé rychlobruslaře a jeden z nich dokonce získal titul mistra světa. „Toto je Tvůj řidič, překladatel a bodyguard, který se o Tebe bude starat“, představil ho Viktor.  

Navštívil jsem Astanu, město, které v překladu znamená „hlavní město“. Tím je od roku 1997 a posledních 30 let se rozšiřuje doslova kosmickou rychlostí. Najdete v něm moderní mrakodrapy, široké bulváry a zajímavou architekturu, která však dohromady moc neladí. Za návštěvu ale rozhodně stojí areál Expo 2017 nebo nádherné mešity, které jsou přístupné i nemuslimům. To bylo například v marocké Marrakéši nebo Agadiru nemožné.  

Pro veřejnost uzavřené – pro mě otevřené! 

Borovoje je Kazašské přípravné olympijské centrum na severu Kazachstánu na břehu dvou nádherných jezer. Je určené pouze pro trénink sportovců, ale díky pozvání ředitele centra jsem měl možnost tam několik dní pobýt. Poprvé jsem se tak dostal na střelnici biatlonistů a potěžkal si jejich pušku, měl jsem sám pro sebe celý 25 metrový bazén a saunu nebo jsem se nechal vyvézt na skokanský můstek K120 a představoval si pocity skokanů, než se spustí na lyžích dolů.

Jezera v okolí jsou oblíbenou dovolenkovou destinací Kazachů a dá tam jezdit na loďkách, vylézt na skály v okolí nebo se vykoupat v křišťálově čisté vodě.

Nezapomenutelným zážitkem pro mě byla možnost převléknout se do těžkého koženého a kovového kazašského oblečení a vyfotit se se sokolem na ruce. Když ten obrovský pták pootočil hlavu se zobákem ani ne půl metru od mých očí, na fotkách je poznat, že bych se nerad stal jeho kořistí…

Dva týdny byly pro mě plné intenzivních zážitků a setkání se vstřícnými a příjemnými sportovci a trenéry. Kazachstán je země plná kontrastů a zvláštností. Města mě moc neokouzlila a vadil mi všudypřítomný pach nekvalitního benzínu, ale o to silnější byl dojem z nádherné přírody, i v srpnu zasněžených hor, nádherných jezer a zeleni.   

Alga Kazachstan! 

S přáním „Koulím zdar“,
Petr Fuksa
Mezinárodní trenér a propagátor pétanque
Autor Online školy pétanque
E-mail: fuksa@petanque-pro-vas.com


Praktické odkazy:

Komentáře
  1. Jaroslav Morávek napsal:

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů