CLAP (Club Lepic Abbesses Pétanque) není jediný klub pétanque na pařížském Montmartru. Ale je to jedno z nejkrásnějších míst, kde jsem si kdy zahrál. Přivedla mě tam Cathia, kterou jsem trénoval na stáži CIEP.
Bydlí na Montmartru již dlouho a tak mě před návštěvou hřiště provedla touto „vesnicí“, kde se místní dobře znají, zdraví se na ulici a atmosféra je tu úplně jiná než ve zbytku Paříže.
Stačí vyjít po tomto kouzelném schodišti a ocitnete se v ráji každého hráče pétanque
Místní klub funguje už 50 let a v posledních měsících se stal v prostředí francouzského pétanque velmi známým. Na hřiště si totiž udělal zálusk sousedící hotel, který by se tam rád rozšířil.
Proto hráči pétanque po celé Francii podepisují podporující petice, burcuje se kulturní scéna, angažují různí politici a probíhající soud rozhodne, zda bude mít CLAP příležitost pokračovat na stejném místě. Věřím, že ano, protože by byla škoda ztratit toto nádherné zákoutí, kde i ve všední den najdete spoustu hráčů všech generací.
Na rozdíl od jiných klubů ve Francii je zde velký podíl žen. Mezi hráči najdete majitele i obsluhu z okolních restaurací, prodavače, seniory, herce, zpěváky a zástupce tolika profesí, kolik si jen umíte představit.
Cathia se velmi angažuje v aktivitách, vedoucích k záchraně klubu CLAP, jehož je členkou. A i když je to na pohled usměvavá a pohodová žena, rozhodně bych nechtěl být na druhé straně tábora.
Takhle jsem si ale mohl užívat její příjemné společnosti při objevování Montmartru mimo běžné trasy turistů. Tedy až na výjimku cesty po stopách nádherného filmu Amélie z Montmartru (mimochodem Francouz takový název filmu nezná, v originále se jmenuje „Báječný osud Amélie Poulain“).
Café des 2 Moulins je povinnou zastávkou všech milovníků Amélie z Montmartru
A jako prémii jsme si spolu zahráli zápas proti dvěma jejím kamarádům. Jak velký je rozdíl v mentalitě hráčů ve Francii a u nás jsem pochopil, když jsem řekl, že Cathia bude v našem týmu střílet a já přibližovat. Na turnajích ve Střední Evropě je to běžné, ale ve Francii je každá žena automaticky pasovaná do pozice přibližovače. Jen se trochu přiučte, Francouzi. A to si neumím představit, jak by to pánové a jejich okolí snesli, kdyby nás nakonec těsně neporazili!
Slavného komika Pierra Richarda ani vítěze Roland Garros Yannicka Noaha jsem tentokrát v CLAP nepotkal. Snad příště. V platnosti ale zůstává vzkaz panu hoteliérovi v sousedství hřiště i jakémukoliv jinému nezvanému návštěvníkovi: „Nesahej na můj CLAP!“
S přáním „Koulím zdar“,
Petr Fuksa
Mezinárodní trenér a propagátor pétanque
Autor Online školy pétanque
E-mail: fuksa@petanque-pro-vas.com
Výborný článeček! A doufám, že se CLAP uhájí.
Díky Jirko. V prvním kolo soudního klání CLAP neuspěl, ale bojuje dál a věřím, že to vyjde 🙂